Léto s koňmi 2017 poprvé

Den první

Dája: „ Ahoj, ahoj, hlásí se vám reportérka Dája a přináší nejnovější informace z naší stáje. Z důvěrných zdrojů jsem zjistila, že Léto s koňmi začíná právě dnes. A jak to vidíme my koně? Na to se budu celé léto ptát svých spolubydlících ve stáji. Začnu třeba Levisem. Ahoj Levisi, tak co si myslíš o tomto Létě?“

Levis: „ Nic. Vždyť právě začíná, A my ještě nevíme, kdo vlastně přijede.“

Dája: „ Aha, Levis je trochu nevrlý ,zkusím se zeptat někoho jiného. Tak třeba ty, Arte, jak to vidíš ty?“

Artuš: „ Já náhodou vím, že děti už přijely, a že za chvíli přijdou.

Levis: „ A budou chtít jezdit. Ach jo.“

Zina: „ Jasně, proto jsou přece tady, ale taky nás pořádně vyčistí, a víte, kolik dostaneme ňamek? Já se náhodou docela těším.“

Tessi: „ Já taky, já se taky těším, hlavně na ty ňamky.“

Levis : „ Naivko!“

Den druhý

Dája: „ Ahoj, ahoj, tady je zase Dája se svou novou reportáží. Včera k nám opravdu přijelo šest dětí a tři slečny, Bára, Šárka a druhá Bára, které se o ně budou starat.

Levis: „ O nás doufám taky.“

Dája: „ Ano Levisi, o nás samozřejmě taky, ale neskákej mi prosím do řeči.“

Levis: „ No jo, pořád…“

Dája: „ Takže…děti přijely a už jezdily na lonži na Zině a na jízdárně na Levisovi a Artušovi. Rarita chodila na jízdárně první a ostatní vedla. Jak to vidí oni?“

Zina : „ V pohodě. Holky cvičily na madlech, Niky klusala, Klárka s Lindou a Katy dokonce i cválaly.

Artuš: „ Za mě dobrý. Sára jezdí i na víkendy a docela to šlo.“

Levis: „ Ale jo, šlo to. Míša už taky něco umí a docela jsme se skamarádili.“

Inka: „ No, a potom se o nás hezky postaraly. I o nás, které jsme pod sedlem nebyly.“

Tessi: „ A kdy půjdu pod sedlo já?“

Dája: „ Určitě se taky dočkáš. No a dnes byly holky na nové pískové jízdárně v Krásné.

Linda, Katy a Niky jezdily na lonži, ostatní na celé jízdárně.

Zina: „ Já mám radost z Niky. Dneska cválala.

Dája: „ Děti se potom o nás postaraly a večer si udělaly táborák.

Den třetí

Dája: Ahoj, tak jsem zase tady. Dnes děti zase jezdily na jízdárně v Krásné. Míša se Sárou jezdily na lonži a Míša cválala a potom všichni zkusili i samostatné vedení koně na jízdárně.

Navečer potom děti hledaly cestu na lanové hřiště, procházely labyrintem, odpovídaly na otázky, aby na konci získaly sladkou odměnu.

Tessi: „ A mě vzaly konečně na jízdárnu taky. Ten chleba na konci byl moc dobrý.“

Levis: „ Jo, nejlepší z celého ježdění.“  

Den čtvrtý

Dája: „ Ahoj, milí čtenáři, hlásím se vám opět ze Štítarské stáje, abych vám poreferovala, co je dnes nového. Dnešní den byl trochu volnější. Děti uklidily stáj, a vyčistily nás. Potom už se jen čekalo, až poleví to strašné horko, které nám koním moc nesvědčí. Děti si ho krátily v lese sbíráním borůvek na pohár. Jezdit se šlo až k večeru. A protože nám pan Albrecht ( místní duch) přikázal obhlídku jeho panství, jelo se ven. Zdatnější děti si vedly koně sami, ostatním obě Barči a Šárka trochu pomohly. A názor ostatních? Tady je.

Levis : „ Ale jo, docela to dneska šlo, jen ty mouchy byly otravné.“

Tessi: „ Byla to otrava. Musela jsem jít za Artem a ten je hrozně pomalý. Chtěla jsem ho předběhnout, ale Barča mi to nedovolila. Proč ses tak coural?“

Artuš: „ By ses nezbláznila. Bylo horko.“

Inky : „ Bylo horko, mouchy otravovaly, šlo se jenom v kroku, ale byli jsme venku! A mě tentokrát vzali taky.“

Den pátý

Dája : „ Ahoj lidi, jsem tu zas a rovnou vám povím, že dnešní den byl pro nás koně odpočinkový. Děti dnes totiž jely na výlet do Františkových Lázní. Nejdřív ze všeho navštívily aquapark, kde se vyřádily v bazénech i na tobogánu, potom se prošly po kolonádě, a nakonec hledaly poklad. Domů se vrátily unavené ( nejen děti, ale i praktikantky), a tak nás šly před večeří jenom pást.

Inky : „ Jo, to bylo fajn. Na louce je lepší tráva než v ohradě.“

Zina : „ Určitě.  Měli jsme jenom stájovky, mohli se v klidu pást, a že nám děti seděly na zádech? To přece vůbec nevadilo.“

Dája : „ Ale to dnes ještě nebylo všechno. Děti byly zvědavé kdy a jestli bude bobřík odvahy,

             a tak musely skoro o půlnoci vstávat a jít hledat Barču, která jim chtěla udělat radost, šla vyznačit trasu a ztratila se. Cestou potkaly černokněžníka, který jim mlčky ukázal správný směr, karkulku bez tváře, která žádala za pomoc dáreček pro babičku, vysvobodily Barču ze spárů vodníka a cestou domů snad dokonce spatřily ducha pana Albrechta, který, celý v černém, procválal na svém černém koni pod noční oblohou.

Den šestý

Dája : „ Ahoj, ahoj, hlásím se s další reportáží. Dnes toho měly děti opravdu hodně. Jako každý den našly po rozcvičce vzkaz od pana Albrechta, ale s jeho luštěním se tentokrát pořádně zapotily. Byl totiž napsán morseovkou, a cestou časem a prostorem se nějak ztratily mezery mezi slovy. Po obědě šly jezdit na jízdárnu do Krásné, a večer je čekal závěrečný táborák. Na jízdárně jsem s nimi bohužel nebyla, a proto nyní předám slovo Raritě.“

Rarita : „ Ahoj, jsem Rára a s tady Dáji svolením vám povím co se dělo na jízdárně. Tentokrát jezdily všechny děti na volno po celé jízdárně. Některé jenom v kroku, jiné si troufly i na klus. Nakonec musely všechny prokázat svou odvahu a zručnost samostatným vedením nás, koní.“

Levis : „ A zvládly to na jedničku. Všechny dokázaly projít celou trasu kterou jim vedoucí postavily a dojet do bez problémů do cíle. My koně jsme jim v tom samozřejmě vydatně pomáhali. Jen Zina trošku zlobila.

Zina : „ No jo, když já jsem spíš na tu lonž.“

Rarita : „ No, hlavně že to dobře dopadlo. Děti byly šikovné a odvážné a za to si vysloužily medaily a malého koníka na památku.

Den sedmý

Dája : „ Ahoj lidi, jsem tu zas. Dnes to tedy byl poslední den prvního „ Léta s koňmi“. Ale jestli si někdo myslí, že se už nic nedělo, tak se strašně plete. Děti se o nás, jako každý den, postaraly, a potom je čekal poslední úkol. Najít koně. Musely dojít trasou značenou šipkami, cestou najít a zodpovědět otázky týkající se koní, a nakonec vyluštit křížovku. Koníka v lese našla a odvezla si domů Míša.

Zina : „ No a potom nás děti naposledy nasedlaly. Tedy, jen mě a Arta. Já dostala madla, aby Klárka, Sára a Míša mohly bezpečně cválat. A šlo jim to moc dobře.“

Artuš  : „ Já dostal sedlo. Měl jsem jít jenom na krok, klus, ale nakonec jsem s Lindou i cválal.“

Dája : „ A tak nám skončil první týden našeho „Léta“. Snad se dětem u nás líbilo.“