Ze života našich koní 3

Tessi: „ Poslyš, říkala´s, že jim utečeš, ne s nima utečeš.“

Rára: „ No jo, když oni mě chytly. Ta ohrada je moc malá.“Artuš: „ Kecá. Přišla si pro rohlík, stejně jako my ostatní.“

Rára: „ A byl moc dobrej.“

Dája: „ Proč jsi s Barčou utekla?“

Rára: „ Když ono bylo venku tak hezky. Panička s námi chtěla jenom klusat. To by byla otrava. Byla tam krásná, rovná cesta, sněhu tak akorát, a já už dlouho nebyla venku. Takhle pěkně jsem se neproběhla, ani nepamatuju. Jenom Barča nemusela seskakovat. Mohly jsme cválat až do Krásné. Artovi se to taky moc líbilo. Běžel hned za mnou.“

Artuš: „ Jo, bylo to fajn. Jenom jsem měl strach, aby Sára nespadla. Přece jenom, moc toho ještě neumí. Musel jsem na ni dávat pozor.

Tessi: „ Jenom mě panička nepustila. Povídala, že budeme klusat. Vůbec nechtěla pochopit, že se chci proběhnout taky. Dovolila mi nacválat, až když jste nám zmizeli za zatáčkou.

Potom jsem se opravdu proběhla! Musela jsem to pořádně natáhnout, abych Arta s Rárou dohnala.

Rára: „ Ale holky se držely dobře, to musím uznat. Ona s nimi možná bude i legrace.“

Levis: „ To jsem zvědavý, co se bude dít zítra. Koho panička vezme pod sedlo.“