Ze života našich koní 6

Artuš: „ Teda, ta panička se nejspíš zbláznila. Ta noční vyjížďka neměla chybu.“

Tessi: „ Proč? Náhodou to byla sranda. Až na ten sníh, toho bylo na louce trochu moc.“

Zina: „ To toulání nocí bylo náhodou moc prima. Nikde nikdo, žádná auta, žádní psi, ani lidé, jen my. Všude ticho, pod kopyty nám křupal sníh a nad hlavou svítily hvězdy…Romantika.“

Artuš: „ Jo, jo, romantika. Lidi nám seděli na zádech, psi kolem nelítali, protože je panička nechala doma, aby nás nesplašili, a celou dobu na holky křičela, aby nelezly běžkařům do stopy. Sníh pod kopyty sice křupal, ale bez toho bych se klidně obešel. A hvězdy? Hvězdy možná svítily, ale přes ty mraky je rozhodně vidět nebylo!“

Tessi: „ Ty jsi ale dneska protivný. Pro holky to byl zážitek. Byly nadšené. A dostali jsme za to odměnu. Tak nehudruj.“

Levis: „ Jenže mě a Arta vzala panička pod sedlo už odpoledne. Na jízdárnu. Teď jsme docela unavení. Tak se nediv, že Art hučí. To není fér, pracovat dvakrát denně.“

Zina: „ Já myslím, že vás panička nechá dneska za odměnu stát. Abyste si odpočinuli.“

Rára: „ Slyšela jsem, že přijede i Sandra a velká Bára. To jsem zvědavá, kdo půjde dneska pod sedlo.“