Léto s koňmi podruhé

Den první

Dája: „ Ahoj, ahoj, hlásím se vám opět z naší stáje. Včera tedy odjely děti z prvního týdne, a dnes přijíždí další. Tentokrát to jsou velké slečny, které všichni známe, protože k nám jezdí pravidelně na víkendy. Co na to říkají ostatní? Zeptáme se.“

Rára : „ Super, bude se něco dělat. Těším se na lítání venku.“

Artuš: „ No, jenom abychom neskončili zase na jízdárně.“

Levis : „ Aspoň bude sranda.“

Zina : „ To těžko. Tyhle holky jezdí. Nebudeš si dělat co se ti zachce.“

Tessi : „ Ále, venku, nebo na jízdárně, bude veselo.“

Inka : „ A  vezmou taky mě?“

Den druhý

Dája : „ Nazdar lidi, tak jsem zase tady s další reportáží. Dnes, stejně jako včera pracovaly děvčata na jízdárně. A co se tam dělo vám poví Inka.“

Inka : „ Ano, stalo se něco neuvěřitelného. Holky šly na jízdárnu, a mě vzaly sebou! Jela na mě Barča, a náramně jsme si to užily.“

Artuš : „ No, ty sis to možná užívala, ale Barča nevím nevím. Myslíš, že opravdu chtěla lítat po jízdárně jako rogalo?“

Inka : „ Když já měla takovou radost…A Barče to určitě nevadilo. Zato nejezdila vůbec bez třmenů, na rozdíl od ostatních.“

Levis : „ Protože by nejspíš spadla.“

Rára : „ No tak zrovna ty máš co povídat. Kdo tu minulý týden ztratil jezdce?“

Tessi : „ Nechte toho, jste jak malí, náhodou to bylo fajn, a dneska taky. Zkoušeli jsme něco nového.“

Levis : „ A co? Obraty a překrok přece dávno umíme.“

Rára: „ My možná jo, ale holky ne. A Tessi ten překrok taky nešel zrovna dvakrát.“

Tessi: „ No jo, když já doleva nevidím. To je potom těžký.“

Artuš : „ Nakonec jsme to všechno zvládli, ne?“

Dája : „ Vrátili jste se všichni celí, tak to určitě dopadlo dobře. No a po obědě čekalo holky překvapení. Stali se z nich bezdomovci. A to na několik hodin, protože jim zmizel klíč a nesměly domů, dokud ho nenašly. Holky byly ale šikovné, našly a rozluštily všechny nápovědy a domů se nakonec dostaly. Jen ten déšť byl asi trochu nepříjemný.“

Den třetí

Dája : „ Ahoj, zdravím všechny naše čtenáře. Dnes máme třetí den Léta, a počasí vůbec letně nevypadá. Venku je asi deset stupňů a skoro pořád prší. Naplánovaná vyjížďka se musela odložit.“

Tessi : „ K večeru déšť na chvíli ustal a my jsme honem vyrazili alespoň na jízdárnu. Děvčata si dnes zkusila „ Caprilli test“, což je úloha ve které se kombinují prvky drezúry a parkuru. Docela jim to šlo.“

Levis : „ Jo. Bylo to fajn, a my se Šárkou jsme vyhráli.“

Artuš : „ Se nevytahuj. Holky jely pěkně všechny, a mašli dostaly taky všechny.“

Zina : „ A my dostali rohlíky a doma oves.“

Dája : „ Doma se potom už nic zvláštního nedělo. Holky si měly projít teorii, jen tak pro jistotu, a čekaly na „ pána“, který nejspíš nepřišel. Snažily se vyzvědět, kdo je onen „pán“, ale nikdo to nevěděl. Kdo ví, třeba přijde  zítra, nebo pozítří…“

Den čtvrtý

Dája : „ Ahoj, tady Dája ze štítarské stáje s další reportáží. Dnes jen krátce. Počasí nám opravdu nepřálo. Celý den pršelo, a proto si děvčata místo ježdění udělala výlet do aquafora ve Františkových Lázních a do Chebu.“

Inka : „ Jo, ale předtím nám s Artem ještě stačily upravit kopýtka. Koukejte jak.“

Dája : „ No jo, opravdu. Tak jen doufám, že na nás přijde taky brzy řada.“

Den pátý

Dája: „ Ahoj, tak jsem tu s novými zprávami z naší stáje. Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, takže jsme mohli konečně vyrazit na dlouhou vyjížďku.“

Rarita: „ Jo, jo, bylo to fajn. Jezdili jsme hlavně po posekaných loukách. Zem byla po dešti docela měkká, hezky se po ní cválalo.“

Zina: „ Hezky jsme se proběhli.“

Levis: „ Ty s Klárkou určitě. Pořád jste se snažily předjíždět.“

Artuš: „ Zrovna ty máš co povídat.“

Dája: „ No a večer měly holky taky nabitý program.“

Inka: „ O tom jsem něco málo zaslechla. Nejdřív seděly u táboráku, a potom hledaly poklad.“

Levis: „ Jo, napřed se ptaly na „ PÁNA“, chtěly o něm pohádku, a potom se bály jít do lesa.“

Tessi: „ Mně by se tam v noci taky nechtělo. A cestou prý opravdu někoho potkaly!“

Artuš: „ Ale to přece nebyl „PÁN“, jak se později zjistilo. To byl náhodný kolemjdoucí.“

Inka: „ A kdo teda ten „PÁN“ vlastně je?“

Zina: „ No to je to, co právě nikdo nevíme.“

Dája: „ A „PÁN“ zase nepřišel…“

Den šestý

Dája: „ Dobrý den, vážení čtenáři, jsem tu zas. Dnešní den byl trochu hektický, protože Barča odjížděla už dnes odpoledne. Ráno šla děvčata hledat koně. Byl schovaný v lese, ale protože lesů je tady kolem nás spousta, musela napřed, s pomocí správných odpovědí na různé otázky týkající se koní, najít správnou cestu. A že lehké to zrovna nebylo! Poslední instrukce byla napsána dokonce cizím jazykem. Ale holky byly šikovné, a všechno zvládly na jedničku. Koníka našla nakonec po dlouhém hledání Klárka. Ostatní…ostatní dostaly jako malého koníka jako cenu útěchy. Po obědě se šlo jezdit na jízdárnu do Krásné.“

Rarita: „ Měli jsme si zkusit zajet čtverylku, ale pro Barču si přijela maminka, a tak jsme na to měli jenom chvilku.“

Levis: „ A za tu chvilku stihla Barča z tebe spadnout, a ty zbourat ohradu.“

Rarita: „ Můžu já za to, že holky neví, která ruka je levá?! Já se snažila, ale ohrada zkrátka neuhne, no…“

Artuš: „ Ale uhnula, uhnula…“

Dája: „ Večer byl opět táborák. Holky byly zvědavé, kdy přijde „PÁN“. Ale „PÁN“ zase nepřišel. Tak snad někdy jindy.“