ROK 2013

 

18.6.2013
Konečně ty moje lidi napadlo mě vzít pod sedlo. Už to tady byla fakt nuda, jenom ráno snídaně, potom celý den venku s ostatními koňmi, potom večeře a pořád takhle dokola. Jeden by se tady opravdu ukousal. Vzali mě tedy jenom na jakýsi ohraničený prostor. Šla i Zina, tak jsme tam aspoň byly dvě, ale jestli někdo očekával, že díky tomu budu v klidu, tak se tedy spletl. Chodila jsem dopředu i dozadu, do strany, hlavně rychle a pořád někam. Jestli se to paničce líbilo, to tedy nevím. Nabídla mi i cukr, ale tyhle nezdravosti já opravdu nejím.

21.6.
Dneska mě panička zase vzala ven. Nebojte, nebudu vám tady psát o každém našem tréninku, ale jenom, když se stane něco nového. Tak dneska byla novinka to, že jsme nešli na ten ohraničený jetel, který mi nedělá dobře, ale naproti na obrovskou louku. To teda bylo něco…vypadalo to úplně jako travnaté dostihové závodiště, takový nádherný prostor…panička ovšem neměla pochopení pro moje nadšení, jako že bychom tu krásnou dostihovku vyzkoušeli a chtěla po mně neskutečně hloupou chůzi v kroku. Moje tancování do strany doleva se jí nelíbilo a to doprava taky ne. Vůbec tomu nerozumím. Sice mi na konci hodiny povolila trochu cvalu, ale to nestálo za řeč. Tak snad příště ….se dočkám…?

26.6.
Dneska jsme byli zase na louce. Poprvé bez Ziny – to mi tedy přišlo takové hodně divné. Ne že by se dělo něco výjimečného krom toho, že jsem paničce ukazovala, že umím chodit i po dvou nohách (těch zadních). Neměla pro to vůbec pochopení a hned jsem dostala bičem jednu na zadek. Tak nic no…ale pochopila, představte si, že pochopila, co mě vlastně baví a při čem se ani nezapotím. Nechala mě cválat, cválat a cválat – konečně normální pohyb, žádné hloupé požadavky ve stylu, že mám chodit v klidu a pomalu. Takhle by to tedy opravdu šlo.

30.6.
Dneska jsem dostala dárek – novou podsedlovku- krásnou cihlovou s hnědým lemováním a k tomu sladěné náušníky. Všichni koně mi to stoprocentně záviděli :-) (to si teda myslím já osobně). No vlastně akorát Artuš obrátil oči v sloup a prohlásil něco ve stylu, že tohle by on na sebe nikdy nevzal.
Zato jsme na hodině byla fakticky hodná, přísahám, cválala jsem jen prvních dvacet minut a pak už jsem vlastně ani až tak nechtěla. Panička mě moc moc chválila a byla mooooooooooooooc spokojená.

6.7.
Tak dneska mě teda panička pěkně nakrkla. Nejen, že mě nevzala pod sedlo (že jsem byla včera a mám pořád v podstatě rekreační režim, to se nepočítá), ale ke všemu si vzala toho mrňavýho skřeta (Arta) a šla s ním skákat naprosto úúúúžasnou a dokonalou překážku z balíků od slámy. Nejspíš si to spolu pěkně užili, Artuš se po návratu tvářil spokojeně jako měsíček na hnoji. A já jsem jako vosk nebo co...? No nebavím se s ní teda, ale nějak nevím, jestli si toho vůbec všimla.

10.7.
Jsem vám to sem ani nenapsala, ale dostala jsem včera dva dárky...tak nevím, jestli třebas nemám narozeniny nebo tak něco. Ale zpátky k těm dárkům. Paničky se špatně domluvily a obě mi koupily uzdečku - no můžu snad nosit dvě najednou či co? Mám snad dvě hlavy? No tak jsme teda paničce dovolila, aby tu jednu dala tomu prckovi Artušovi, ta jeho stará je krapet roztržená. No a zpátky k dnešní hodině. Dneska mě čekala zase novinka - klády na zemi...no vypadám já, že neumím skákat, když by ty klády byly ve vzduchu nebo co? Na zemi to pro mě byla dětská hračka. Každopádně panička mě hrozně chválila a dala mi spoustu chleba, tak aspoň něco.

11.7.
Ahoj, tak vám zase píšu. Musím si postěžovat - moje panička, co na mě jezdí, je asi úchylná. Zase měla potřebu jezdit přes ty klády na zemi. Dokonce mi jich tam dala víc než jednu (teda dala mi tam tři - náhodou do tří počítat umím) a trvala na tom, že se to neskáče. Copak v klusu, to jsem nějak spočítala, ale ty krokové, ty my dávaly. Naštěstí pro mě jsem je hned napodruhý ukopla a protože tam nebyl nikdo, kdo by to opravil, tak už jsem je počítat nemusela. Já vím, že ulejvat se nemá...:-)...ale potěšilo mě to.

13.7.

No prosím... a kašlu... panička z toho je celá špatná ... a zakázala mi chodit pod sedlo. Takže máme utrum, prý celý týden. Tomu říkám pech. Se asi ukoušu nudou. Ale počkej, paničko jedna, já ti ukážu, zač je toho loket, jen co si na mě sedneš.

20.7.
Tak si lidi představte, že je nás o jednoho koně víc. Teda řekla bych spíš půlkoně. Viděla jsem to hnědý stvoření jenom zdálky, nevím, proč nám nedovolili ji očuchat (a honit)....jsme se přitom všichni tak těšili...no a vypadá to jako moje zmenšenina. Co jsem zaslechla, tak se jmenuje Rarita.....osobně nechápu, jak se někdo může vůbec takhle jmenovat....no ale samozřejmě kolem ní hnedle všichni skáčou. A já jsem snad vosk nebo co?

24.7.

Včera a dneska se mi potvrdilo, že jsem momentálně páté kolo u vozu :-(........... jak jinak. Včera se šli skoro všichni koupat...kromě mě a Genesis. Ta se vymlouvá, že kašle, proto prý ji nevzali, ale já už nekašlu, takže tomu vůbec nerozumím. No a dneska přijel kovář. Ne teda že by to byl zrovinka můj typ, ale všichni, považte všichni, i ta nová mrňavá, dostali podkovy....a já? Já jsem nedostala nic, prý je zatím nepotřebuji. Prý že má kůň větší hlavu, tak toho víc pobere, ale tomuhle já už opravdu nerozumím.

31.7.
Vím, že jsem se vám už dlouho neozvala, ale znáte to, okurková sezóna...:-) Dneska teda jsem ale koukala jako pět na šest. Jednak jsme s paničkou nezačínaly cvalovou rozcvičkou, nýbrž po mně panička chtěla krokování hned na začátku hodiny. No zvládla jsem to, ostatně zvládla jsem tu louku obejít s koňmi už včera, ale potom se teda děly věci. Po kroku jsme klusaly (já vím, že normální koně po kroku klušou, ale já zásadně cválám) a byly jsme v obdélníku - cválaly jsme až tam, i jsme se tam vešla...ale největší překvapení mě čekalo na konci hodiny. Druhá panička mi postavila překážky...no vypadaly jako pro psy, měly asi 40...to zase nevím, proč bych jako měla skákat. Nakonec je teda napadlo mi je zvednout asi na 65, no a to už teda ke skákání bylo. Skákala jsem i balíky slámy, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Všichni mě děsně chválili, tak jsem byla taky spokojená, že se začalo něco dít. A kdybych měla podkovy, to bych vám ještě všem ukázala.

2.8.
Musím se vám svěřit s tím, co se mi dneska přihodilo. Byla jsem z toho celá paf, až jsem i zapomněla utéct. Pominu ježdění, to probíhalo tak nějak normálka jako vždycky, ale potom, už na konci, jsem tak nějak hodila hlavou a byla jsem bez uzdečky! Panička z toho byla taky celá divá, skákala ze mě dolů rychlostí blesku, zahodila bič a řešila, jak mi tu uzdečku nandá zpátky na tu hlavu. Předpokládám, že si už představovala, jak bezhlavě prchám domů a servu tu novou uzdečku i to drahý sedlo :-) No dělala jsem zagorku, byla jsem děsně moc hodná a nechala jsem si to všechno v klidu (nekecám, fakt jsem se ani nepohnula) nandat zpátky na tu hlavu. Dostala jsem za to chleba, pravda, no ale pak jsme snad deset minut hledali paničky památeční bič - má ho asi snad už z doby ledové nebo co, já osobně na něm nic památečního neshledávám. Když už to panička chtěla zabalit, že teda jako nic a biči zamávala, tak ho druhá panička viděla, asi tím, že seděla na tom hubeným novým skřetovi a měla to k zemi blíž než já. Jinak bych ho určitě viděla první. Takže vlastně všechno dobře dopadlo.

6.8.

Dneska se mi s paničkou venku ale vůůůůůůůůůbec nelíbilo. Ani trošku. Jednak panička hrozně moc spěchala a já vůbec nevěděla proč, vždyť ta louka tam na mě přece počká. No a kyž jsme vylezly na tu louku, tak ze všech stran lítaly blesky a hromy. No možná trochu přeháním, možná ty blesky a hromy byly dohromady dva, ale bála jsem se teda neskutečně. Panička taky (to nechci být škodolibá, jenom to tak konstatuju). Ve finále jsme stihly tak trochu ocválat, pak jsme klusaly...no pak už začaly padat takový velikanánský kapky a nakonec jsme teda utíkaly hodně rychle, napřed mi připadalo zbytečný zastavit i u těch zavřených vrat. No zmokly jsme, já teda určitě víc, protože jsem prostě větší. A mezi blesky teda už nikdy běhat nejdu (panička snad taky ne).

28.8.

Tak se vám zase hlásím s novinkami. Ne že by se tady nic nedělo, třeba celkem nedávno se Artuš zúčastnil jakýchsi šíleně úžasných závodů, ale předpokládám, že to ten malý tlusťoch už dávno všem vytroubil, ostatně ve stáji se celý minulý týden nemluvilo o ničem jiném. Fakt pruda. No ale zpátky k dnešku. Vypadá to, že ty paničky pochopily, že ze všeho nejvíc miluju skákání. Tři dny jsem se chodila nevímproč dívat na jetel, kde je postavený parkur na sobotní závody. Proč tři dny? Vypadám, že jsem tak hloupá či co? Dala jsem to levou zadní, to bych ani nebyla já, rozhodně to nebyl zdaleka můj level, který jsme kdysi skákávala, celý trénink mi sakumprásk zabral dvacet minut.....no ale v sobotu prý startovat nebudu :-((( bééééééé.

31.8.
Nebudete tomu věřit, ale nakonec se mi povedlo paničku ukecat. Mohla jsem si zaskákat na závodech proti ostatním koním. Sice jenom jednu soutěž a bylo to hrozně narychlo, ale za to rychle a bezchybně. A byla jsem nejlepší, hurá :-)

4.9.
Taky se vám zdá, že sem poslední týden píšu nějak často? Já si pořád říkám, že už mě nic nemůže překvapit a panička občas vymyslí nějakou novinku...no tak proč se s vámi zase o ni nepodělit že? Dneska jsme šla se Zinou do lesa. Já vím, že to je naprosto obyčejná věc, když jdou koně spolu do lesa, myslím teda i s lidmi, ale když ti moji lidičkové to pořád odkládali, jako co kdybych prý zlobila a tak...no tak jsem teda nezlobila a brzy mě snad vezmou zase. :-)

6.9.
Tak vám jdu popsat svoji první zkušenost s kolektivním tréninkem. Martina odvedle ze stáje pozvala jakéhosi německého trenéra a absolvovala jsem hromadný skokový trénink s dalšími pěti nebo šesti koňmi (sorry, umím bohužel počítat jen do čtyř, protože mám jen 4 nohy). Měla jsem hodně nervy, to je pravda, panička, co na mně seděla, možná ještě víc, ale my si na sebe snad při tom skákání zvykneme :-)
Fotečka pouhá

12.10.
Já vím, že jsem vám sem dlouho nic nenapsala, ale ono asi ani nebylo co psát. Dny se točí kolem tréninků na louce, procházek do lesa a sem tam nějaké ty kavalety. Dneska mi teda panička napřed naštvala, jel se totiž Hubert ...a co myslíte? Samozřejmě beze mě, prý abych si něco neudělala. Co bych si asi tak jako měla udělat? A to jsem před pár dny mlsně pokukovala po těch nádherných přírodních překážkách, co tam na louce přibyly. Panička si mě ale asi chtěla udobřit, protože potom teda dala Zinu do stáje a vzala ven mě. Ty kočáry mě zezačátku docela děsily, než jsem zjistila, že mě nepřejedou. Pak už mi byly ukradený. Startovala jsem v šedesátce - prý jako na rozcvičení - bylo to na styl, můj je samozřejmě pěkný, zkazila mi to panička a tak jsme skončily na druhém místě. No co se dá dělat, budu muset paničku nějak vycvičit. Potom jsem ještě šla osmdesátku, to vám byla konečně pořádná zábava, všechno mělo minimálně osmdesát (ale i víc). Šla jsem to samozřejmě bez chyby, protože jsem holka šikovná, paničku jsem cestou naštěstí neztratila...potom nám to na rozeskakování zvedli, kolmáky na metr a to se mi teprve líbilo. Panička je moc měkká, tý se to nelíbilo vůbec. Taky mě na čtvrté překážce málo povolila (je to srábotka) a tak jsem ji shodila, teda tu překážku, paničku ne...blééé...jinak bych určitě vyhrála, protože jsem přeci nedostižná (takže nejrychlejší). No ale panička byla spokojená, asi byla ráda, že vůbec zůstala nahoře, její styl skoku je totiž příšerný. No ale byla jsem teda třetí, aspoň něco.

tady fotečka ze šedesátky

28.10.
Tak včera k večeru nás ty naše paničky naložily (mě a toho malýho tlusťocha Arta) a jeli jsme všichni na výlet. Vyjížděli jsme skorem potmě, vystupovali jsme úplně potmě, ale zvládli jsme to celkem v poho. Dokonce jsme tam v cíli měli i ubytování - Artovi se ty boxy moc nelíbily, to já jsem si hnedle vzpomněla na svoje bývalé působiště v Mostě. No a dneska čekalo překvapení číslo dvě. Měli jsme trénink s nějakým německým panem trenérem, který pro mě měl naprosté pochopení. Osobně se mi to moc moc líbilo, zaskákala jsem si jako už dlouho ne. Art byl zpruzený a nevyspalý a tak to při jeho lotu vypadalo, že skáče hrozně nerad, ale on byl opravdu unavený, svěřil se mi s tím. Odpoledne jsme měli všichni odjet domů...mně osobně se moc nechtělo, tak jsem dělala při nastupování zagorku. Artuš nakonec nastoupil jako první, absolutně bez problémů, mě potom tedy taky přesvědčili. A příští výlet asi až někdy na jaře :-(


15.12.
Tak koukám, že jsem vám sem dlouho nic nenapsala. Když ono nějak není co, ty dny jdou pořád stejně jeden za druhým. Panička nás nechala naočkovat, tak to tak vyšlo, že jsem 14 dní nešla pod sedlo. Když už jsem pak šla, tak jsem svojí druhé paničce ukazovala, jak pěkně umím chodit po dvou nohách, jí se to vůbec nelíbilo, nechápu.......no ale proč vám píšu. Normálně marodím, rozsekla jsem si přední nohu, ani nevím kde, mám to nateklý, podle mě teda moc ne, ale panička to kvalifikovala jako zranění, které se neslučuje s ježděním (tak nějak se to říká vždycky v těch zprávách nebo ne?) a včera si místo mě vzala tu malou hubenou a dneska tu starou hnědou...a já nic, já se prý můžu ve stáji nacpávat senem. Bojim bojim, že za chvíli to sedlo nedopnu. Taky s ní nemluvím, dneska mi na to dávaly něco pálivýho, co strašně smrdělo, a takový modrý obvaz....si myslí, že to jako budu nosit?