2019

 
2.1.

Tak vítejte všichni v Novém roce. U nás byly ty oslavy super. S koňma jsme řádili, oslavovali, ale alkohol nám žádný nedali, tak jsme to teda oslavili tím senem a vodou no. Ale dali nám příděl ječmene navíc, jako že je ten Novej rok. Ale pak to přišlo. Normálně se děsím toho pořekadla "Jak na Nový tok, tak po celý rok" . Ona totiž dneska přišla panička, to by až tak nevadilo, ale ona po mě chtěla práci. No hrůza, já musel něco dělat a ne se jen tak flákat ve výběhu. Byl jsem ted hodný a dokonce mě i pochválila, to jo. I mňamku jsem dostal. Ale ta představa toho dlouhého roku, no snad to nějak zvládnu, držte mi palce ....

 

5.1.

Přesně jak jsem říkal. Neděsilo mě to nadarmo. No představte si to. Dneska přišla panička nějak brzo, docela divně oblečená a co je horší, přišla i se sedlem a uzdečkou. Nejprve jsem musel makat na takovym tom dlouhym špagátu, jako jestli si to ještě pamatuju. Samozřejmě, že ano! No při tom jsme měli menší vyrušení, teda panička měla vyrušení. Ona totiž zdrhla Bílá, jako že tam přeci nebudu sám a nejlépe běhat dokolečka spolu. Ta kobyla mě nikdy mezklame, vždy musí držet basu. K našemu nemilému překvapení (to jako mě a Tessi) přišla hlavní a odvedla ji. Chvilku se mi to nelíbilo, ale práce je práce. No pak přišli s tím skřetem Artem a nějakýma malejma dětma, to jsme šli na vedlejší pastvinu, panička se konečně vyškrábala na má záda. Moc se mi to teda nelíbilo nějak jí to trvalo. No něco jsme teda jako dělali, nechala mě dokonce si zaběhat, to jsem měl radost. Trošku jsem jí pozlobil no, to je pravda. Ale kdo by nezlobil v takovym nečasu. Však pršelo jak blázen, jsem pak mohl ždímat celej svůj zimní kožich. Naštěstí mě pak vytřela a dala mi deku ta moje panička, abych se odmokřil. Potom jsem dostal pláštěnku a šupajdá ven, jakou já měl radost. Aspoň něco pozitivního se stalo.....

 

27.1.

Doufal jsem teda, že to bude dneska super no. Přišla i Sany a měli jsme jet ven do lesa. Problém nastal, když byl na cestě spadlý stromek. Levis mě překvapil, je to teda hrdina a ten stromek překročil. No já si stojím za svými názory, protože takle vysoké věci se nepřekračují, co kryby mě to náhodou sežralo? No co potom? Takže panička musela dolů a dát stromek na stranu. Když je totiž na zemi, tak koně žrát přestává a může se bez problému překročit. No pak se mi po té cestě teda moc nelíbilo. A dával jsem to dosti najevo, bohužel jsem nebyl moc vyslyšen. Houpal jsem hlavou nahoru a dolů, hopsal, stavěl se na zadní a ono nic, vždy jsem dostal jen vynadáno. Pak jsem teda na jedný louce zkusil i místo klusu cválat tak jako vysoko, hodně hopsat a taky nic... No nějak jsme to došli, ale já to tý paničce vůbec nedaroval. Ona tam totiž potom byla taková strašidelná černá trubka čouhající z pole. Já jí teda viděl ten den asi po třetí jo, páč je tady maj skoro všude, ale zrovna jsem na to zapomněl a začal se vztekat a hopsat atd.... no dostal jsem na zadek a šel domu.....

 

21.2.

No téda, já už jsem sem dlouho nepsal.... No tak to teď vylepšim. Ono se vlastně nic moc nedělo. Pracovali jsme, pak jsem měl dlouho volno, protože panička byla lyžovat na horách. Teda aspoň to tak říkala. No a dneska jsem musel zase pracovat. Lidičky, to byla hrůza. Vůbec se mi nechtělo, tak jsem se zastavil, jako že teda ne. Pak jsem si ještě povyskočil, aby to jako pochopila. No tak když jí nic na mě nefungovalo, protože já ze sebe dělal hloupýho, jako že jí nerozumim, tak jsem dostal na zadek a bylo vymalováno. Snažil jsem se teda, dělal vše co chtěla. Pak už mě to ale nebavilo, tak jsem jí dával jako najevo, že už by to mohlo stačit, však jsem se aj zpotil. No nevšímala si toho a já musel makat dál. Snad už to bude příště lepší no.

 

23.2.

Tak lidičky novinka...... Já mam dneska narozeniny, to je úplně super. Panička za mnou přišla a donesla mi dortík. No byl výbornej,musel jsem si ho hned celej vysypat a přebrat všechny ty dobroty. Ale rozdělil jsem se i s kámošema. No panička vlastně nepřišla úplně sama. Měloa sebou nějakou babičku, prej její a nějaký mrňata. Prej mam jako dneska volno mi říkala a pak mi dávala na záda ty prťata. Nelíbilo se mi to teda z počátku, ale jen jsme obešli pastvinu s každým a bylo odpracováno, tak jako dobrý. No ale k těm narozeninám. Všichni mi klepali kopytem, že když už jsem teda jako ten velkej kluk. Je ,i teda teprve 11, jsem ještě mladík :)

      

 

25.2.

Jo dneska to bylo docela fajn, kdyby panička nevymýšlela samé hlouposti. Prej skákat, řady, gymnastiku, abych prej jako pracoval zádama a já nevim co všechno. Však já jsem šikula, pracuju jak mám, hýbu se dostatečně. To je prý ale málo a musí se dělat i něco jinýho. Taky jsem dával paničce náležitě najevo, že jako takle ne. Vždy po poslední překážce jsem dělal krásný kočičáky a ty že já umim :D A jakoby toho nebylo ještě málo, tak po takové fušce a přesvěčování paničky, že už jako dobrý na mě cosi posadila. Cosi co tak divně sedělo, ne jako panička. Musel jsem běhat okolo paničky na tom dlouhym špagátu a to nahoře po mě něco chtělo a já vůbec netušil co. Pak jsem teda pochopil, že asi klusat a nějak mi to tam drncalo do zad, tak tomu panička vysvětlovala co musí dělat. Konečně to pochopilo, že to má vysedat a jak a už se mi běhalo dobře. Chtěl jsem udělat paničce radost, tak jsem byl hodný a poslušný, ale nic jsem nedal zadarmo, to cosi na mě se muselo snažit, abych to udělal. Snad už nebude mít panička příště takový nápady.....

 

2.3.

Tak jsem musel zase makat. Nešel jsem ale sám, byla se mnou na louce i Inka, tak jsem musel ukázat co ve mě je a jak umím mávat s paničkou. Takže se mi vlastně nikam nechtělo a hop na zadní a znova a znova...... No když se mi to povedlo asi po osmé, tak jsem dostal nařezáno a bylo po legraci. Já si ale vymyslel jinou. Když jsme měli v klidu obcházet pole, tak jsem místy pokliusával a dělal jak se mi to strašně nelíbí a jak se na tý lpouce vlastně všeho bojim, i když tam vůbec nic není. Potom přišla taková ta paní, co tam s námi už dlouho nebyla a všechno to začalo. Já byl teda hodný, poslouchal jsem paničku na slovo a vůbec se mi teda nechtělo. To Inka byla jinčí kalibr. Dlouho nic nedělala a nikdo nedokázal pochopit, že chce běhat a běhat a nechtěli ji nechat. Potom jsme měli běhat přes ty klády na zemi. No průšvih! Musel jsem chodit z druhé strany a ještě k tomu tam byl nějakej děsivej koberec.... Naštěstí mě nesežral a já to přežil ve zdraví. Jsem zvědavý, co vymyslí na příště.

 

3.3.

Jo dneska to bylo veselý :D ... Zase jsme byli pracovat i s Inkou. Byla podruhý s jednou novou slečnou. No a tak nějak jí asi chtěla testovat :D .... No skákali jsme tu řadu, co tam byla postavená. Dneska mě to opravdu bavilo, ne jako minule a skákal jsem s chutí a ani jednou paničce nevyhodil, takový jsem byl já hodný. No ale Inka, ta jak vidí překážku, tak jí nic a nikdo nezabrzdí a je jedno co jí na těch zádech dělá. Její jezdkyně ztratila třmeny těsně před řadou, tak Inka odhopsala a pak si vzpomněla na svá dostihová léta a trošku se proběhla po poli..... No naštěstí nikdo nezbuchl a pak to šly holky znova. Ale pobavil jsem se, jak jí jezdkyně na těch zádech vlála. Přemýšlel jsem teda, že bych se i přidal, ze začátku jsem se trošku lekl, co se děje, než jsem to pochopil. Nechtěl jsem si to hlavně kazit u paničky, když už jsem byl tak hodný. A dával jsem jí dosti najevo, že bychom mohli už končit, umím totiž výborně vrzat zubama :D ....

 

30.3.

No moc se toho nedělo no, co vám mam říkat. Ale včera se teda dělo! Přijely děcka, jako že prej na víkend, tak teda dobrý. No jo, ale já musel jít pracovat a ne s paničkou. Sedlo si na mě něco divnýho. Bálo se to pobídnout a já nevěděl co s tím. Jako byl jsem hodný a nezlobil, ale snad už nebude mít panička takový nápady. i když dneska měla teda taky blbej nápad. Šli jsme na jetel, to by zas takovej problém nebyl. Ale ona mi snad chtěla uvařit mozek nebo já nevim. Takový věci po mě chtěla, co jsem dlouho nedělal. Jako přeskoky dobrý, obraty taky ještě v pohodě. Ale ona si začala vymýšlet ještě nacválání z kroku a zpátky do kroku nebo potom i ze zastavení a zpátky. No to byla hrůza. Ale vůbec nejhorší, co se mi teda nelíbilo ,a musel jsem to dělat i v klusu, byly překroky. Ty jsem nedělal hooooodně dlouho a vzpomenout si bylo teda dost těžký. Ale byl jsem potom pochválený a dostal cukřík, tak si to panička aspoň trošku vylepšila...

 

21.4.

Jejda, já sem už tak dlouho nic nenapsal. Ono teda nebylo moc co. Pracoval jsem, pak zase byla pohoda atd atd no a já byl hodný. Dneska to bylo ale zajímavý. Panička mi dala něco divnýho na nohy, že prej zvlhčovací zvony nebo co. No já musel hodně zvedat nohy, div jsem si uši neukop. No hrůza. Ale naštěstí jsem přežil ve zdraví. Potom jsem šel pracovat. Nejdřív se běhalo dokolečka na tom dlouhym špagátu, prej jako abych se vyblbnul, abych nezlobil. No ukázka mojí veselosti proběhla a pak si na mě sedlo něco jinýho, než panička. Oni teda spolu mluvili a vypadalo to, že se tomu na mě nechce, ale tak dobrý, nakonec to vylezlo. No hrozně se to bálo. Ani klusat jsem nechtěl, abych to nevyděsil. Nakonec se klusalo a ten ztuhlík na mých zádech se uvolnil, jé to byla paráda. No potom si na mě sedla panička na chvilinku, tak jsem byl moc hodný a dostal i mňamku, to bylo super.

 

22.4.

Dneska to bylo teda super. Byli jsme s paničkou a velkou šéfovou na procházce. Ince se to teda moc nelíbilo, že jsme neběhali, mě to bylo ale úplně jedno. Byla to fajn procházka, kousek jsme klusali a pak se hledaly nový cesty, ale moc se mi to líbilo. Prej takle budem chodit častěji, to bude mnohem lepší, než makat doma a pořád na otěži.

 

2.6.

Teda, já jsem ale neřád, tak dlouho jsem už nic nenapsal. Ono teda nebylo moc co psát. Moc se toho neudálo. Normálně jsme pracovali a tak no. A potom tu panička najednou dlouho neni a prej ještě nebude. 6e je prej nemocná a v nemocnici nebo co. Já teda o ničem nevim, nic jsem jí neprovedl, opravdu ne, v tomhle mám kopýtka nevinně. Byly tady nějaký prťata, který mě čistily, tak mi aspoň trošku prodrbaly kožich, když panička nemůže. Ale slyšel jsem, že se za mnou moc těší a že mi prej koupila něco novýho, tak jsem na to hrozně zvědavej. A popravdě se na ni taky moc těším, doufám, že mě v tomhle vedru vezme někam vycachtat nebo aspoň vykoupe a já si potom dám svou oblíbenou bahenní lázeň, abych jí taky potěšil...

 

17.6.

Juhuuu, tak panička tu dneska byla. Bylo to super, dostal jsem cukřík a hned v zápětí vynadáno. Nekde jsem totiž vytratil svoji ohlávku i s třásněmi no a už si nějak nepamatuju kde. No a panička mi říkala, že mi pomůže od much. Nevim teda, jak to chce udělat. Měla takovou černou flašku a něco z ní na mě stříkala, mě to teda jako nevadí, hezky jsem stál a nechal se opečovávat, teda než mi to chtěla dát i na hlavu. To jsem dělal žeryky, to mě se nelíbí, ale zvládl jsem to a dostal další cukřík. Ale potom rychle odešla a ani jsme nic nepracovali. Že prej je ještě nemocná a nemůže... a já se tak těšil, že budu konečně něco dělat. Tak snad příště, doufám, že zase brzo přijde....

 

24.6.

Juhuuu, dneska tu byla zase za mnou panička za mnou a už mi donesla tu novou věcičku a musim vám teda říct, že jsem fešák. Dostal jsem mexický nánosník a sedí mi úžasně. No ona teda panička zase nic nemohla, ale já pracoval. Přijely holky ze Sokolova a Šárka byla tak hodná, že šla se mnou makat. No mě to nejdřív docela i bavilo, ale pak mě začaly nahánět hovada a mouchy a už se mi ani tolik nechtělo, tak jsem musel zlobit. Ale ona se nedala. Udržela se nahoře a taky mi dala dost na zadek. Potom jsem přerazil sloupek na ohradě, kdy ta paní, co s náma bydlí dost nadávala... No a jako by toho nebylo málo, tak mě potom ještě zase rozlepovali houbou. To bylo zase tak studený a já to nemám vůbec rád....

 

28.6.

Lidičky, tak dneska to bylo úplně žůžo.... Panička přišla, chvíli běhala tady po pastvině, no vypadalo to, že něco hledá a asi to nenašla. No potom se objevila u nás a mě nandala ohlávku. No jo, zase jsem jí ztratil. Tak mi musela dát tu druhou. No potom jsem dostal i vfodítko a panička natáhla tu zelenou věc, kterou nám vždy v zimě dávají vodu. No a ona z ní tekla voda. Začalo mi to nejdřív stříkat na nohy, to se mi docela líbilo. No jo, jenže ona mi to potom namířila na bříško, to hrozně studělo. No a potom na těch zádej. No jejda... Ale když jsem si na to zvykl, tak to bylo fajn a když panička zkončila, tak jsem do ní musel žďuchnout jako že pokračujeme, ale už to prý stačilo. No doufám, že brzo zase přijde a vezme na mě tu hadici....

 

3.7.

Já to věděl. Já věděl, že bude průšvih, když mě panička dovedla do stáje. Šlo se makat. Ona teda slibovala, že to bude super, mně to tak ale nepřišlo. Vylezli jsme naproti, panička vyšplhala z patníku a já dostal zaslouženou mňamku, jak jsem krásně počkal, až si ráčí posadit zadek. To bylo ještě super. Potom docela hezká cesta po louce, kde jsem se teda bál, jestli mě něco nesežere, ale naštěstí nic. Potom přišel přejezd. Jak já ho dlouho neviděl. je to totiž dávný nepřítel, já ho nemám rád. No cesta lesem byla super, hezky ve stínu, žádný mouchy, až teda na tu štěrkovou cestu no. Si to tam nějak upravili a mě z toho bolí kopýtka. No louka byla taky fajn, hezky se klusalo, mouchy nikde.. No jo, ale panička chtěla potom i cválat. Já z toho až tak nadšený teda nebyl a dal jsem jí to i dosti najevo, ale pak jsem se nechal překecat. A já věděl, proč nechci cválat. Ono tam bylo totiž dosti divný seno, ono tam bylo nějaký červenější od těch kytek a jak jsem se lekl, tak šup do strany. Ale panička se udržela a já muselk běžet dál. No potom po tý asfaltce to bylo vcelku super, jenže tam bylo něco divnýho na silnici. Takový veliký bílý obrázky. No panička říkala, že je to prej křída. Já nevim, co to bylo, ale určitě to žralo koně, tak jsem musel ukázat, jaký umím krásný překroky se zadkem v lese na vyvýšeném okraji, aby z toho taky něco měla, že jo. Ten pán, co tam skládal s traktorem byl moc hodný a uhnul nám a dokonce i vypnul motor. Potom tam byl zase dávný nepřítel přejezd. no a po překonání tam bylo to auto. To rozebraný auto. No jak já se ho lek, když jsem došel až k němu, až jsem málem vysadil paničku, natěstí jem jí už naučil se pořádně držet. No a pak už jsem si myslel, že to je vyčerpáno, ale ono ne. On tam byl potom ještě pán s traktorem, no hrůza. Naštěstí to už byla poslední kapka, pokud nepočítám opět rozlepovací houbu......

 

15.7.

Dneska mě teda panička hodně naštvala. Sice přišla, jako obvykle, ale posadila na mě někoho jinýho. Že prej se jí dneska nechce. Tak jsem tý cizačce ukázal zač je toho kopyto. Nejdřív jsem jí potřeboval tak jako oťukat, tak jsem byl hodný. No ale při cvalu jsem jí dal dost najevo, že se mi tam jako vůbec nelíbí. Snažila se mi dát na zadek a to já jí teda nedaroval. Začal jsem se vztekat víc a víc až se mi ji podařilo málem zklepat. Skončila mi ale jen na krku, tak jsem ze sebe před paničkou udělal gentelmana a nechal ji nalézt zpátky. To by přece nebylo fér. No potom se mi ještě dařily krásnmé taneční kreace, ale stále se mě to drželo jako klíště. Neměl jsem jí nechávat se vracet zpátky. No a pak netrvalo dlouho a konečně byl konec. Jak já byl šťastný. Ještě pomazlit paničku a šup se vydýchat....

 

21.7.

No dneska to vypadalo slibně než přišla panička. Zase jsem musel pod sedlo, v takovym horku. No byl jsem teda docela hodný, jenže ona po mě chtěla chodit přes nějaký děsivý klacky, co ležely na zemi. To se mi teda moc nelíbilo. No a potom i skákat. Ono to teda vysoký nebylo, že prej jsme dlouho neskákali, což je teda pravda, tak nemůžeme tolik. Jen abychom rozhýbalin trošku záda. No já je teda rozhýbal. Ukázal jsem paničce, že opravdu nechci, že mě ten italák opravdu děsí, ale ona nic. Potom jsem krokoval a na zemi leželo něco strašně, ale strašně děsivýho. Sára si sundala chapsy a jak já se toho lek, ani jsem k tomu nešel, co kdyby to mělo zuby a skočilo to po mě? No nakonec mě teda nic nesežralo no. Ale hrozně moc jsem se bál....

 

27.7.

Pomoooc!! Pomoooc!! Zavolejte někdo ochránce zvířat!! Moje panička mě strašlivě týrá!!! Jsem se na ní tak těšil, přišel jsem jí přivítat a ona je na mě taková ošklivá. No představte si to. Máme málo travičky, tak dostáváme domů ještě nějaký to seníčko. No a všichni hezky papli a já musel jít ven, nenechala mě prostě v klidu najíst. Venku ležela ta zelená potvora a já věděl, kolik uhodilo. Koupání je tu. Nejdřív ze všeho mě celýho namočila, no vlastně ne celýho, hlavu jsem si nenechal. No ty nohy byly docela dobrý, ale to břicho, já vám udělal takovej kočičí hřbet, by se žádnej koucour nemusel stydět. Potom mi tu vodu lila na záda. A to já tak nerad. Ono to tak studí. Když jsem byl celý mokrý jako zmoklá slepice, tak to došla panička vypnout. Už jsem se radoval, že je konečná a budu moct jít papat, ale ono ne. Vzala měco zelenýho, já se bál, že to bude jedovatý, a nalila to na mě. Ne teda všechno jo, abychom si rozumněli. No potom vzala houbu a ono to začalo pěnit. Prej, že jsem nějakej mydlinkovej princ nebo co. No nevim co jí to napadlo. Když měla domydleno, tak zase zapla tu vodu a namočila mě znova. Když skončila, vzala ještě stěrku, jenže mě prej špatně spláchla, že jsem měl v chlupech ještě mydlinky, tak šupajdá zase pod sprchu. Po posledním setření jsem šel konečně do stáje do stínu spapat si to moje seníčko. A aby toho nebylo málo, tak mi narvala ještě ty zvlhčovací zvony. Já jí to ale nedaroval, hned jak mě pustili jsem se musel náležitě zkrášlit. Takže najít nejlepší plac a honem k zemi a pořádně se vyválet. Krapet jsem teda zmněnil barvu no. Už jsem tmavě hnědý.

 

29.7.

No paráda. Panička tu dneska byla několikrát. Ale naposledy se jí to nepovedlo, prej, že to bude fajn. Půjdeme se jen projít a půjde s námi Tessina. Tak jako cestou zpočátku to vypadalo blbě, narazili jsme teda na dosti pochybný kus kamene. Naštěstní mě nechal žít. No a potom jsme šli lesem a tam byly. Ty hrůzostrašný. No ani psát o tom nemůžu. Prostě tam byly ty děsivý PAŘEZY!!! No já myslel, že mě klepne pepka. Ona teda panička se chovala klidně, že prej mi nic neudělaj, ale tak co já vím? Normálně jsem slyšel, jak si na mě chystaj ty příbory. Ještě jsem dostal na zadek, že si vymýšlím. No hrůza. Potom už to bylo dobrý a byli jsme skoro doma. Jenže na louce u baráku byli nějaký koně. No já se jich tak lekl. Pak jsem jako chtěl udělat frajera a vyhnat je, přeci tam nemají co dělat, že jo. No a oni se z nich ukázali Levis s Dájinou. No jak já byl rád, že nemám práci navíc .....

 

30.7.

Super, dneska si panička ten včerejšek vyžehlila.... Šli jsme naproti na louku ještě spolu s dalšíma třema koňma. Nejprve jsme se trošku naohejbali a dělali s paničkou sami stranové práce atd. No prostě jsme se museli rozehřát a když potom přišla ta druhá panička, co stojí občas uprostřed, tak to začalo. Tancovali jsme čtverylku a potom i vedle sebe. Já dostal super parťačku Inku. Šlo nám to oběma úplně úžasně a dostalo se nám i pochvaly. Sice jsme do sebe cestou drndali a paničce trošku drtili mezi sebou nohu, ale takle nadšený jsem už dlouho nebyl.

 

1.8.

Jó, těžký to život jednoho koně. Panička mi je nevěrná. Si dneska vzala pod sedlo tu hajtzru bílou. No byl jsem na ní naštvaný, ani jsem se s ní nebavil. No vlatně bavil. Když ona mi nosí ty dobrý ňaminy. No vysvětlila mi, že jsem včera dostal od pana veterináře prý nějakou včeličku. O ničem teda nevím no, ale věřil jsem jí. No a prej když se dostane takle včelička, tak musí být odpočinek a žádná námaha. Popravdě mi to vůbec nevadí, že nic nesmím. Snad nebude moc vadit, že pracuji na hlídání svého stádečka.

 

16.8.

No tak teda sláva... Panička se vrátila z dovolený a že prej jdeme na to no.... já jsem teda docela dlouho nic nedělal no. Nejdřív jsem dostal tu včeličku, tak jsem nemohl no a pak byla panička pryč, tak zase nic no.... Dneska jsme byli naproti a bylo to opravdu děsivý. Nejdřív jsem tam byl úplně sám, jak já se bál. Potom byl slyšet dusot kopyt, tak se dostavila radost, že běží kámoši, oni to ale nebyli. Jel tu nějaký kočár se dvěma koňmi a cizími!! No to bylo potřeba skákat po zadních a vyhazovat a tak. Potom jeli ještě po tý druhý silnici a v tom jsem si toho všiml. Oni tam jsou ještě jedni koně za ohradníkem. No já se vám tak bál. Panička usoudila, že nemá cenu nějak extra pracovat, že jsem opravdu vyděšen k smrti. Takže jsme hodně klusali a potom hodně ale hoooodně cválali. Tak aspoň něco pozitivního, aspoň jsem mohl běhat....

 

5.10.

Já vím, já vím... Jsem hroznej lajdák... No co vám budu psát, pracovali jsme, občas jeli ven, no pohoda, nic novýho... Ale dneska! Dneska to byla hrůza. Prší, fouká, ošklivá zima, no ani psa by nevyhnal, ale ta moje panička vyhnala koně a to jako mě. No strašný to bylo, ukazoval jsem jak se mi to vůbec nelíbí a navíc mě nenechala ani pořádně proběhnout, že prej abychom si nerozbili tu no papulu.... A ta druhá panička byla taky strašná. Chodili jsme přes kavalety, ale dokolečka a pak tam byly větší mezery, jako abychom si prej dávali pozor. Akorát jsem si o to oťukal svoje kopýtka. No příšernost dneska....

 

12.10.

Dneska to vypadalo slibně. Byli jsme na nové pastvině pod kolejema a přišla se na nás podívat panička. Sundala nám deky a odešla. Měl jsem super pocit, že to máme dneska všechno odbytý. Ale ono ne! Ona potom znovu přišla a pustili nás zase domů. Potom mě dala do stáje a prej, že půjdeme jezdit. No můj výraz, který jsem na paničku upřel, toho by se i čert lekl.Ta druhá panička nemá  ale taky vůbec ale vůbec rozum. Nejen, že jsme už skoro neviděl pod kopýtka, ale oni po mě chtěli nějakej zkrácenej klus a cval a tak. No stašný, byl jsem tak naštvaný až jsem z toho vrzal zubama. Aspoň, že mi dala potom na konci tu mňamku.

 

20.10.

Konečně!! Konečně!! Dneska to bylo úpně super. Zpočátku jsem teda hodil na paničku dosti kyselý ksicht, že už jdu zase makat. Na jeteli byli úplně všichni, teda kromě Dájiny a Rarity. Zase jsme tak jako nudně chodili dokola po jízdárně v různých chodech, ale ta paní uprostřed něco vymejšlela s těma děsivejma kládama. Pak mi to ale došlo, my budeme skákat!!! Hned jak jsme doskočili tu první, začal jsem se těšit na další a další a další. No prej měla panička lné ruce koně a jen brzdila a točila, no já vám teda nevím. Ale hodně mě chválila a to se mi samozřejmě moooc líbilo.... Sand to bude takle super i příště...

 

27.10.

Dneska to byla teda hrůza. Panička se mnou vůbec nic nedělala, že se jí prej nechce a prej že se mnou má jít Šárka.... No panička si pak stoupla doprostřed a povídala, co že prej máme dělat. No mě se to vůbec nelíbilo a dával jsem to hodně najevo. Málem se mi i povedlo zprostředkovat šárce líbačku se zemí. Bohužel se udržela pokaždé nahoře a to bylo nemilé. Snad už se to nebude víckrát opakovat...

 

9.11.

Tak dneska to byla teda ale tyranie nejvyššího řádu. To, že panička přišla dopoledne nebylo až tak divný, to, že jsme šli jezdit taky ne. Jenže když se vylezlo na louku, tak přijeli nějaký cizí koně a že prej pojedeme do lesa nebo co, to se mi vážně nelíbilo. Zlobil jsem a zlobil, až paničku bolely snad úplně všecky svaly. No když jsme dojeli domů a všechno ze mě svlíkly, byl jsem neskutečně šťastný. Dlouho mi to ale nevydrželo. Za hodinku přišla panička znova a znova mi dala sedlo a uzdečku a tentokráte se šlo na jízdárnu. Zase hromada koní a lidí a všeho, no hrůza. Pak tam po mě chtěli ještě skákat, no sprosťárna největší. Nakonec jsem všechno zvládl, všechno přeskákal, i když se mi teda vůbec nechtělo, ale tak kvůli tý mojí paničče, ať jí nedělam ostudu. No jak ta byla šťastá, jak mě chválila. To bylo potom super. Uvidíme, co si na mě zase příště vymyslí, doufám, že tohle mě nebude čekat dřív, než za rok.....